Nakupovat oblečení nikdy nebylo snazší. Každý rok se vyrobí 80 miliard kusů oblečení a většina z nich končí na skládce nebo je náročným způsobem likvidována. Jen přibližně 25 % vyhozeného oblečení a doplňků končí v třídírnách a má tak šanci na nový život. Oblečením se dnes plýtvá víc než čímkoliv jiným.
Kupujeme si ho rok od roku víc, nakoupené položky ale nosíme méně nebo vůbec. Kvalita textilních materiálů jde dolů a nosit některé produkty fast fashion řetězců není nic příjemného. Jenže reklama je neúprosná, v televizi, na internetu nebo billboardech tlačí spotřebitele k dalším a dalším nákupům. Všichni módní giganti chtějí růst, jsou k tomu tlačeni akcionáři a investory.
Pojem fast fashion a něco z historie
Významným milníkem byla průmyslová revoluce, díky které se zrychlil cyklus módy. Před revolucí se všechny látky tkaly ručně a byly drahé. Už po roce 1800 se byly k dispozici primitivní stroje na tkaní látek. V polovině 19. století se začaly používat první šicí stroje, vznikaly továrny na konfekci a objem prodaných oděvů strmě rostl. Inovace znamenala rychlý pokles cen. Produkce trendů pro jednotlivé sezóny – jaro, léto, podzim a zima začala po první světové válce.
Mohlo by vás zajímat: Overturismus, kde návaly turistů působí největší problémy
Označení fast fashion se používá až od 90. let 20. století. Pojmenovává chování módních retailových řetězců a velkých firem v textilním průmyslu a módním byznysu. Módní řetězce musí každý rok vykazovat růst prodejů, proto jejich marketingová a PR oddělení investují propagace umělých, krátkodobých módních trendů a reklamních kampaní, které zákazníky motivují k nákupu více oblečení, obuvi a doplňků.
Globalizace a fast fashion proměnily způsob, jakým se oblečení vyrábí, distrubuuje, prodává a užívá. Tlak na růst a nízké ceny vedou k nadprodukci a jsou provázeny jevy, jako je levná a ekologicky nešetrná výroba materiálů, využívání levné pracovní síly, práce v otřesných podmínkách, nízké platy, vynucování přesčasů a desítky milionů tun odpadu.
Jak fast fashion ubližuje modré planetě
Podle Business Insideru se fast fashion podílí z 10 % na celkovém množství emisí skleníkových plynů (CO2), které lidstvo vyprodukuje. Je také druhým největším spotřebitelem vody na světě. Praní prádla z polyesteru a dalších syntetických materiálů uvolňuje do oceánu ročně 500 000 tun mikroplastu, což odpovídá 50 miliardám plastových lahví. Textilní výroba ve velké míře znečišťuje také řeky a potoky. Další věc je, že 85 % veškerého textilu končí každý rok na skládkách.
Zpráva Quantis International Measuring Fashion z roku 2018 uvádí, že na globálním znečištění v rámci oděvního průmyslu se nejvíce podílí tři výrobní oblasti. Jsou to:
- 15 % - výroba textilních vláken,
- 28 % - příprava příze,
- 36 % - barvení a konečné úpravy jako je změkčování.
Ve zprávě Quantis International se také uvádí, že výroba textilních vláken, fáze barvení a jejich konečná úprava spotřebuje nejvíce podzemní i povrchové sladké vody. Na znečištění půdy a vody i ovzduší má nejhorší dopad pěstování konvenční bavlny.
Fast fashion se významně podílí také na vyčerpávání neobnovitelných zdrojů, protože vyžaduje energeticky náročné procesy založené na čerpání energie z fosilních paliv.
Rychlotrendy a nekvalitní produkty
Během jednoho léta se může vystřídat až několik rychlotrendů. V roce 2020 se ženy potýkaly s trendem velkých, nabíraných a širokých rukávů. Ty se sice nevejdou do kabátu, překáží, špatně se v nich pohybuje, ale pokud chcete být in, měla byste si aspoň jednu halenku a svetr s extra velkými rukávy pořídit.
Místo tradičních čtyč kolekcí ročně chrlí značky velké množství mini kolekcí, některé značky zvládají jednu kolekci každých čtrnáct dní. Že jsou ty věci nepraktické, může být jedno, jde o levné nekvalitní produkty z polyesteru, polyuretanu, viskózy a konvenční bavlny, které brzy zase vyhodíte nebo darujete kamarádce.
Hnutí a trendy, které stojí proti fast fashion
Reakcí na fast fashion je koncept slow fashion, pod které spadají obchody s udržitelnou módou, second handy, půjčovny oblečení, zero waste fashion a podobně.
Nejlepší pražské second handy a obchody s vintage, nebo upcyklovanou módou
Také fast fashion byznysy začínají investovat do zeleného marketingu velké sumy peněz. Reagují tak na současné trendy. Do nabídky zařazují oblečení z organické bavlny, mycelia (umělá kůže vyráběná z hub), [recyklovaného polyesteru]() a podobně.
Používat dražší ekologické materiály si mohou dovolit velké firmy. Menší firmy a lokálních prodejci někdy tvrdí, že si to dovolit nemohou. Zaplatí to jejich ostatní výrobky z polyesteru, polyuretanu, viskózy a konvenční bavlny, kterých je drtivá převaha. Bere se to jako investice do marketingu, kde se náklady za pár triček z bio bavlny a eko koutky v obchodech ztratí.
Znečištění životního prostředí a porušování liských práv
Výrobci přijatelně levných textilních materiálů v Číně a v Indii patří mezi největší znečišťovatele naší planety. Výroba, šití oblečení, se přesouvá do zemí s levnou pracovní silou. Šijí ti nejchudší z nejchudších v Číně, Bangladéši, Vietnamu nebo Indii.
Neustálý tlak na snižování cen za ušití "oblečení na jedno použití", které má zajistit nikdy nekončící růst zisku retailových řetězců, pracovní podmínky ještě zhoršuje. Končí to událostmi jako bylo v roce 2013 zřícení továrny v důsledku vědomého a dlouhodobého přesahování nosné kapacity budovy. Zemřelo 1138 lidí a další stovky lidí utrpěli vážná zranění.
Konfekční oblečení, první krok k fast fashion
Masově vyráběné oblečení v předem daných velikostech neboli konfekce málokomu dobře sedí. Dříve lidé nosili takové oblečení až po dodatečných úpravách. Buď konfekci upravili vlastnoručně, nebo úpravu oděvu svěřili odborníkovi. Zkracování nohavic nebo rukávů, zabírání a povolování záševek v pase bylo běžné. Kvalitní a dodatečně upravené oblečení vydrželo mnoho let.
V 70. a 80. letech minulého století to bylo na Západě běžné. Kvalitní značkové oblečení se nekupovalo na kvantitu a díky kvalitním střihům a materiálům šlo upravovat. Kvalitní oblečení se vyplatilo opravovat a udržovat, čistírna, výměna zipu nebo prodřené podšívky.
Pro fast fashion řetězce je kvalita a výdrž až na třetím místě, důležitá je nízká cena a objem prodaného zboží. Nakupuje se hodně a pokud možno levně. Úpravy se nedělají, protože jsou v poměru k ceně oděvu drahé. Nikomu se nechce platit 800 korun za úpravu šatů, které stály 1.000 korun, jsou z nekvalitního textilního materiálu a brzy vyjdou z módy.
Příklady fast fashion řetězců
Příkladem fast fashion řetězců je Zara, H&M, Guess, New Look, Stradivarius, Topshop, Esprit, Primark, Rip Curl, Victoria ś Secret, Pepco, GAP, Missguided, Mango, ASOS, Urban Outfitters, Hollister, American Eagle, Benetton, Weekday, River Island, Pull&Bear, OASIS, NEXT, nebo C&A. Jako fast fashion je třeba označit i zboží high-end luxury značek (Armani, Dior, Gucci), které nespadá do kategorie haute couture.
Management těchto značek dobře ví o všech současných i nadcházejících trendech včetně udržitelné módy, růstu poptávky po lokálním zboží a udržitelných materiálech. Zeleným marketingem necílí na všechny zákazníky, starší lidé a lidé s nižšími příjmy mají jiné problémy a přijde jim divné se tím zaobírat. Lidé s vyššími příjmy a mladší ročníky se o životní prostředí zajímají o poznání víc, což módní řetězce tlačí k pozvolné změně přístupu.
Politici potřebují zajistit hospodářský růst a top manageři růst svých korporací, kde každoročně musí splnit konkrétní cíle týkající se obratu, marží a ziskovosti. Jinak neuspějí a na skvěle placené pozici se neudrží. Aby uspěli, často musí dělat psí kusy a etika i ekologie musí jít stranou. V globalizovaném světě fast fashion je nekonečný růst velkých nadnárodních retailových firem to, oč tu běží. Top manažeři se silným žaludkem a ostrými lokty, často bezohlední psychopati (lidé s poruchou osobnosti) potřebují uspokojit své ambice a vyhovět akcionářům i investorům.
Nekonečně dlouho to ale jít nemůže, planeta to nedá. Každé šílené počínání, kde se ze zřetele vytratila podstata věci, končí tragicky.
Podle Azeen Ghorayshi si v roce 1985 každý člověk v USA koupil v průměru 31 kousků oblečení za rok, v roce 2016 to bylo 66 kusů a to číslo stále roste. Uvidíme, jak se bude módní průmysl vyvíjet během hospodářské krize způsobené bojem proti Covidu a válkou na Ukrajině.
Sociální dopady fast fashion
Fast fashion nemá jen obrovský dopad na životní prostředí. Ve skutečnosti toto odvětví představuje také společenské problémy, zejména v rozvojových zemích. Podle neziskové organizace Remake vyrábí, šijí 80 % oblečení mladé ženy ve věku od 18 do 24 let. Zpráva amerického ministerstva práce z roku 2018 našla důkazy o nucené a dětské práci v módním průmyslu v Argentině, Bangladéši, Brazílii, Číně, Indii, Turecku, Indonésii, na Filipínách nebo ve Vietnamu. Fast fashion a rychlé módní trendy vedou k rychlým výrobním cyklům, nižší životnosti obuvy a oděvů a k tomu, že prodeje a zisky nahradily lidskost.
Naomi Klein ve své knize No Logo tvrdí, že rozvojové země jsou pro fast fashion řetězce ideální, protože nabízí levnou pracovní sílu, rozsáhlé daňové úlevy a žádné nebo mírné zákony a nařízení, které by chránila zaměstnance nebo životní prostředí.
Podle The True Cost pracuje každý šestý člověk v nějaké části globálního módního průmyslu, takže je to průmysl nejvíce závislý na lidské práci. Pokud by fast fashion řetězce padly, stále bychom měli co na sebe, ale stovky miliónů lidí by bylo bez práce.
Zdroj informací:
- Ethical Consumer - Why Fast Fashion Is a Problem
- Earth.org - Fast Fashion and Its Environmental Impact
- Wikipedia - Fast Fashion
- Forbes - Three Reasons Why Fast Fashion Is Becoming A Problem
Co se o Fast Fashion píše na Wikipedii
"Fast fashion je velmi levná a lehce dostupná móda, která se vyrábí v obrovském množství. Životní prostředí nebo pracovní podmínky jsou vždy až na druhém místě. Jde o masovou výrobu oblečení za nízké ceny, kdy nad kvalitou převažuje kvantita. Filosofii fast fashion mají v oblibě řetězce jako je H&M, Zara, C&A nebo Primark. Protikladem fast fashion je slow fashion neboli „pomalá móda“, která klade důraz na kvalitu, tradici, řemeslnné zpracování, udržitelnost, opětovné používání oblečení z druhé ruky nebo recyklaci. Rychlá móda je fenomén, který změnil způsob, jakým konzumenti módy po celém světě nakupují. Vede k tomu, že spotřebitelé nepřemýšlí udržitelně, ale kupují si oblečení převážně jen proto, že je levné. Neváží si ho, párkrát ho použijí a pak vyhodí."
Mohlo by vás zajímat
- Slow Bazar Praha, značkové zboží z druhé ruky
- Armadio, vintage móda v centru Prahy
- Stylový obchod s módou z druhé ruky Lula Vintage Prague
- Obchod s udržitelnou módou v pražských Nuslích, Second hand 1981
- BOHO Vintage Concept store v Praze na Vinohradech
- Obchůdek Bohemian Retro na Žižkově
- Recycle Store, upcycling v Praze na Letné