Fast fashion, rychlé trendy a móda na jedno použití

Označení Fast Fashion se používá od 90. let minulého století. Pojmenovává chování módních retailových řetězců a velkých firem v textilním průmyslu a módním byznysu. Módní řetězce musí každý rok vykazovat růst prodejů, proto jejich marketingová a PR oddělení investijí do vytváření a propagace umělých, krátkodobých módní trendů, které zákazníky motivují k nákupu více oblečení, obuvi a doplňků.

Během jednoho léta se může vystřídat několik rychlotrendů. Letos se ženy potýkají s velkými, nabíranými a širokými rukávy. Sice se nevejdou do kabátu, jsou nepohodlné, překáží, ale pokud chcete být in, měla byste si aspoň jednu halenku a svetr s extra velkými rukávy pořídit.

Místo tradičních čtyč kolekcí ročně chrlí značky velké množství mini kolekcí, některé značky zvládají jednu kolekci každých čtrnáct dní. Že jsou nepraktické může být jedno, jde o levné a nekvalitní produkty z polyesteru, polyuretanu, viskózy a konvenční bavlny a počítá se s tím, že je hned zase vyhodíte.

Obří skládky s vyhozeným textilem jsou výsledkem fast fashion strategie.

Is Fast Fashion Killing the Planet? Ptá se Shamontiel Vaughn z Rethink Retail.

Výrobci nejlevnějších textilních materiálů v Číně a v Indii patří mezi největší znečišťovatele naší planety. Výroba, šití oblečení, se přesouvá do zemí s levnou pracovní silou. Šijí ti nejchudší z nejchudších v Číně, Bangladéši, Vietnamu nebo Indii. Neustálý tlak na snižování cen za ušití, jak jinak zajistit další růst retailových řetězců, ještě zhoršuje už tak špatné pracovní podmínky. Končí to událostmi jako bylo v roce 2013 zřícení továrny v důsledku vědomého a dlouhodobého přesažení její nosné kapacity. Zemřelo 1138 lidí a další stovky lidí utrpěli vážná zranění.

Příkladem fast fashion řetězců je Zara, H&M nebo C&A. Jejich top management ví ze všech nejlépe o zelených trendech a poptávce po zboží, které neničí planetu. Fast fashion řetězce investují obrovské sumy do zeleného marketingu. Do nabídky zařazují oblečení z organické bavlny, recyklovaného polyesteru a podobně.

Velké firmy si dražší materiál narozdíl od menších, lokálních prodejců mohou dovolit. Zaplatí to výrobky z polyesteru, polyuretanu, viskózy a konvenční bavlny, kterých je drtivá převaha. Bere se to jako investice do marketingu, kde se náklady za pár triček z bio bavlny a eko koutky v obchodech ztratí.

Malý zelený koutek s organickou bavlnou obklopuje záplava oblečení polyesteru a konvenční bavlny.

Malý zelený koutek s organickou bavlnou je ve středu prodejny, jinak je obklopen záplavou zboží z polyesteru, polyuretanu a konvenční bavlny. Fast fashion řetězce se vezou na zelené vlně. Do mar

Na pozadí se usmívá mantra hospodářského růstu, velké firmy musí růst s ohledem na investory, akcionáře a tak dále. Do nekonečna to ale nejde a budoucí generace za to zaplatí.

Fast Fashion oblečení rychle vychází z módy a protože to je stejně šunt, tak se vyhodí. Chce se, aby zákazníci kupovali hromady laciného oblečení, bot a doplňků, které si vezmou na sebe jednou, maximálně dvakrát a pak je vyhodí a nakoupí další levný šunt.

Podle Azeen Ghorayshi si v roce 1985 každý člověk v USA koupil v průměru 31 kousků šatstva za jeden rok, v roce 2016 to bylo 66 kusů a číslo stále roste.

Mohlo by vás zajímat