Fast fashion, rychlé trendy a móda na jedno použití

Označení fast fashion se používá od 90. let minulého století. Pojmenovává chování módních retailových řetězců a velkých firem v textilním průmyslu a módním byznysu. Módní řetězce musí každý rok vykazovat růst prodejů, proto jejich marketingová a PR oddělení investijí do vytváření a propagace umělých, krátkodobých módních trendů, které zákazníky motivují k nákupu více oblečení, obuvi a doplňků.

Během jednoho léta se může vystřídat až několik rychlotrendů. V roce 2020 se ženy potýkaly s trendem velkých, nabíraných a širokých rukávů. Ty se sice nevejdou do kabátu, překáží, špatně se v nich pohybuje, ale pokud chcete být in, měla byste si aspoň jednu halenku a svetr s extra velkými rukávy pořídit.

Místo tradičních čtyč kolekcí ročně chrlí značky velké množství mini kolekcí, některé značky zvládají jednu kolekci každých čtrnáct dní. Že jsou ty věci nepraktické, může být jedno, jde o levné nekvalitní produkty z polyesteru, polyuretanu, viskózy a konvenční bavlny, které brzy zase vyhodíte nebo darujete kamarádce.

V opozici proti fast fashion vziklo hnutí slow fashion, pod které spadají obchody s udržitelnou módou, second handy, tzv. zero waste fashion, atd.

Obří skládky s vyhozeným textilem jsou výsledkem fast fashion strategie.

Is Fast Fashion Killing the Planet? Ptá se Shamontiel Vaughn z Rethink Retail.

Výrobci přijatelně levných textilních materiálů v Číně a v Indii patří mezi největší znečišťovatele naší planety. Výroba, šití oblečení, se přesouvá do zemí s levnou pracovní silou. Šijí ti nejchudší z nejchudších v Číně, Bangladéši, Vietnamu nebo Indii.

Neustálý tlak na snižování cen za ušití "oblečení na jedno použití", které má zajistit nikdy nekončící růst zisku retailových řetězců, pracovní podmínky ještě zhoršuje. Končí to událostmi jako bylo v roce 2013 zřícení továrny v důsledku vědomého a dlouhodobého přesahování nosné kapacity budovy. Zemřelo 1138 lidí a další stovky lidí utrpěli vážná zranění.

Masově vyráběné oblečení v předem daných velikostech neboli konfekce málokomu dobře sedí. Dříve lidé nosili takové oblečení až po dodatečných úpravách. Buď konfekci upravili vlastnoručně, nebo úpravu oděvu svěřili odborníkovi. Zkracování nohavic nebo rukávů, zabírání a povolování záševek v pase bylo běžné. Kvalitní a dodatečně upravené oblečení vydrželo mnoho let.

V 70. a 80. letech minulého století to bylo na Západě běžné. Kvalitní značkové oblečení se nekupovalo na kvantitu a díky kvalitním střihům a materiálům šlo upravovat. Kvalitní oblečení se vyplatilo opravovat a udržovat, čistírna, výměna zipu nebo prodřené podšívky.

Ve fast fashion světě kvalita a výdrž nikoho nezajímají, důležitá je cena a kvantita. Nakupuje se hodně jakž takž nositelného oblečení, pokud možno levně. Úpravy se nedělají, protože jsou v poměru k ceně oděvu drahé. Nikomu se nechce platit 800 korun za úpravu šatů, které stály 1.000 korun, jsou z nekvalitního textilního materiálu a brzy vyjdou z módy.

Příkladem fast fashion řetězců je Zara, H&M nebo C&A. Jejich top management ví ze všech nejlépe o přicházejícím trendu udržitelné módy a poptávce po zboží, které neničí planetu. Udržitelnost zatím zdaleka nezajímá všechny zákazníky a tak retailové řetězce hrají na obě strany.

Fast fashion byznysy začínají investovat do zeleného marketingu velké sumy peněz. Do nabídky zařazují oblečení z organické bavlny, mycelia (umělá kůže vyráběná z hub) , recyklovaného polyesteru a podobně.

Velké firmy si dražší materiál narozdíl od menších, lokálních prodejců mohou dovolit. Zaplatí to výrobky z polyesteru, polyuretanu, viskózy a konvenční bavlny, kterých je drtivá převaha. Bere se to jako investice do marketingu, kde se náklady za pár triček z bio bavlny a eko koutky v obchodech ztratí.

Malý zelený koutek s organickou bavlnou obklopuje záplava oblečení polyesteru a konvenční bavlny.

Malý zelený koutek s organickou bavlnou je ve středu prodejny, jinak je obklopen záplavou zboží z polyesteru, polyuretanu a konvenční bavlny. Fast fashion řetězce se vezou na zelené vlně. Do mar

Na pozadí se škodolibě usmívá bůžek hospodářského růstu. V globalizovaném světě fast fashion jde o nekonečný růst obřích retailových firem, které potřebují každý rok ještě o něco vyrůst, protože musí brát ohled na investory, akcionáře a tak.

Když se nad tím zamyslíme, do nekonečna to prostě nejde, v budoucnosti takové šílené chování musí vyústit v krizi, a pak budou platit všichni.

Podle Azeen Ghorayshi si v roce 1985 každý člověk v USA koupil v průměru 31 kousků oblečení za rok, v roce 2016 to bylo 66 kusů a to číslo stále roste. Uvidíme, kam se to bude vyvíjet během hospodářské krize způsobené bojem proti Covidu.

Mohlo by vás zajímat