Polyamid, známý taky pod názvy silon, nylon nebo aramid, patří mezi syntetické textilní materiály. Polyamidové vlákno vynalezl Američan Wallace Carothers v roce 1928, komerční výroba pod značkou Nylon 66 byla zahájena v roce 1938.
Přibližně ve stejnou dobu se začalo v Německu s pokusnou výrobou polyamidu 6. Ve druhé polovině 20. století vyvinuto nejméně 30 variant polyamidových vláken. Všechna se vyrábí se z ropy.
Vlastnosti polyamidu
Polyamid je lehký, ale velmi pevný, pružný, odolný proti oděru. Snadno se udržuje, po vyprání velmi rychle schne. Z polyamidu se vyrábí dopravní pásy, lana, sítě, filtry, chirurgické nitě nebo koberce.
Pokud jde o oblečení, z polyamidu (nylonu) se výrábí punčochy, svetry, přidává se do bavlněných ponožek, aby byly elastické a odolné proti oděru. Ze směsi polyamidua dalších materiálů, jako je bavlna, hedvábí, vlna nebo viskóza se vyrábí svetry, kardiany, šaty, kalhoty nebo kabáty.
Český Silon
Silon je druh polyamidového vlákna, které se pod tímto názvem do začátku 90. let 20. století vyrábělo v Československu. Silon vynalezl Otto Wichterle ve zlínské laboratoři firmy Baťa. Výrobní postup vypracoval 1940. Ve Zlíně vytvořili také technologický postup výroby polyamidového vlákna, který dával smysl z ekonomického hlediska.
Nový materiál se měl původně jmenovat winop – podle tří spolupracovníků: Wichterle, Novotný, Procházka. Vzhledem k podobnosti s již existujícím nylonem byl zvolen podobně znějící název silon.
Znečišťování životního prostředí mikroplaty
Oblečení z polyamidu uvolňuje během praní mikroplasty do odpadních vod stejně jako oblečení z polyesteru. Mikroplasty jsou tak malé, že projdou i čističkami odpadních vod a končí v oceánech a pitné vodě. Mikroplasty požírá plankton, ten pak ryby a nejen s rybou na talíři se mikroplasty dostávají zpět ke svému stvořiteli. Vracejí se vzhůru potravním řetězcem. Výzkum dopadu mikroplastů na člověka a životní prostředí je zatím v plenkách. Hodnocení důsledků jejich uvolňování do vody vyžaduje čas, energii a finanční prostředky.