Coco Chanel měla neskutečný šarm

Coco Chanel (vlastním jménem Gabrielle Bonheur Chanel) byla bystrá a vtipná. Během svého životaažila a dokázala opravdu hodně. Zažila a přežila dvě světové války. Tu druhou jako kolaborantka.

Přestože dospívala v sirotčinci, kam ji dal otec po smrti matky, získala si přízeň schopných, urozených a bohatých mužů. Byla jejich milenkou i rovnocennou partnerkou. Později se stala módní návrhářkou a úspěšnou podnikatelkou. Pravděpodobně byla i nacistickou špiónkou.

Coco Chanel vedle luxusní módy navrhovala šperky, kabelky a parfémy. Parfém Chanel No. 5, kabelka Chanel 2.55 nebo typický kostým Chanel stále patří mezi nejžádanější a nejikoničtější produkty ve světě módy. Prodávají se v téměř nezměněné podobě už více než 100 let.

Kvalitní a stylové věci z druhé ruky nakoupíte ve Vintage Cirkusu Rifky Kotlety.

Narodila 19. srpna 1883 do chudé francouzské rodiny a sudičky jí přály, do vínku dostala inteligenci, šarm a vtip. Přestože nebyla ikonou zdravého životního stylu a neměla k dispozici současné vymoženosti medicíny, dožila se téměř devadesáti let. Zemřela před 50 lety v lednu 1971.

Coco Chanel se narodila ve znamení Lva, byla spontánní, okouzlující a ctižádostivá. Je jedinou osobností ze světa módy, která se dostala na seznam sta nejvlivnějších lidí 20. století prestižního magazínu Time. Oblíbené jsou její citáty, většinou se týkají žen a módy.

Nejlepší citáty Coco Chanel podle britské redakce Marie Claire

1. Aby byl člověk nenahraditelný, musí být vždy jiný než ostatní.
2. Někdo si myslí, že luxus je opak chudoby, ale není. Luxus je opak vulgarity.
3. Nejodvážnější věc stále je, myslet na sebe, a nahlas!
4. Žijete jen jednou a můžete při tom být také zábavná.
5. Jen ti, co nemají paměť trvají na své originalitě.
6. Oblékejte se omšele a lidé si budou pamatovat vaše oblečení. Oblékejte se bezvadně a budou si pamatovat vás.
7. Můj život mě netěšil, tak jsem si vymyslela jiný.
8. Dokud víte, že muži jsou jako děti, víte všechno.
9. Nezajímá mě, co si o mě myslíte. Já na vás vůbec nemyslím.
10. Móda se mění, ale styl zůstává.
11. Do třiceti můžete být nádherná, ve čtyřiceti šarmantní a po zbytek života už jen neodolatelná.
12. Žena může být příliš nastrojená, ale nikdy ne příliš elegantní.
13. Muži si vždy pamatují ženu, která v nich zbudila zájem a neklid.
14. Příroda nám dává tvář, kterou máme ve dvaceti, život jí utváří do třiceti a v padesáti máme tvář, jakou si zasloužíme.
15. Elegance je odmítání. (U tohoto citátu se milovnice módy občas dohadují, co je tím vlastně myšleno.)

Dětství a mládí Coco Chanel

Její matka Jeanne byla pradlena v malém městě Samur na severozápadě Francie. Gabrielle byla druhé dítě, které Jeanne měla s Albertem Chanelem. Otec slavné návrhářky se živil jako podomní prodejce pracovního oblečení. Vyrůstala se sestrami Julií a Antoinettou a se dvěma bratry.

Když bylo Gabrielle jedenáct let, matka zemřela a otec jí společně se sestrami poslal do kláštera Aubazine s domovem pro opuštěné dívky. Až do smrti matky nechodila ona ani její sourozenci do školy. Pobyt v klášteře asi nebyl procházkou růžovým sadem, vyžadoval přísnou disciplínu, zároveň ji však připravil na další život, protože se tu naučila šít.

V roce 1900 v osmnácti letech odešla do domu pro katolické dívky ve městě Moulins. Přes den si vydělávala jako švadlena, po večerech zpívala v kabaretu. Tamní publikum bavila mezi vystoupeními kabaretních hvězd.

Začátky Coco Chanel v Moulins

Coco zpívala v kabaretu důstojníkům kavalerie a v kavárně v pavilonu Moulins, La Rotonde. V Moulins strávila celkem šest let. Snadno získávala pozornost mužů, mluvilo se o ní, každý chtěl vidět zpívat Coco. Vděčila za to své spontánnosti, byla zábavná, rafinovaná i okouzlující a tím se od ostatních dam v kabaretu lišila.

Až pojedete do Francie, můžete se do Moulins podívat.. Město nabízí komentované prohlídky města s návštěvou míst, kde Coco Chanel před více než sto lety žila, pracovala a zpívala. V Moulins je dnes Francouzské národní muzeum divadelných kostýmů, mají jich tam přes 10.000. Za 7€ si ty nejlepší kostýmy můžete prohlédnout.

V roce 1906 se přestěhovala do Vichy, kde pracovala v lázeňském komplexu. Vichy je mnohem větší město než Moulins, bylo tam mnoho kaváren s živou hudbou, divadel a koncertních hal. Coco doufala, že ve Vichy udělá kariéru na jevišti. I když byla nesmírně půvabná, její zpěv nebyl nijak zvlášť zajímavý, takže stálé místo na jevišti nezískala.

Nějak se musela uživit, tak dělala obsluhu v lázeňském Grande Grille s léčivou minerální vodou. Hned jak skončila sezona, vrátila se do podniku La Rotonde v Moulins, ale už věděla, že její životní dráha bude vypadat jinak.

Vztah s Etiennem Balsanem

V Moulins se mademoiselle Chanel seznámila s bývalým vojákem a dědicem velké průmyslové firmy na textil Etiennem Balsanem. Když jí bylo třiadvacet, stala se jeho milenkou a favoritkou, kterou před ní byla známá tanečnice, herečka a kurtizána Emilienne d’Alencon. Tři roky žila s Etiennem Balsanem na zámku Royallieu na severu Francie v kraji, kde byl oblíbený hlavně lov a jízda na koni. Coco také jezdila na koni a ve volných chvílích se bavila tvorbou dámských klobouků.

Justine Picardie v roce 2010 vydala studii Coco Chanel: Legenda a život, ve které uvádí, že synovec návrhářky André Palasse, údajně dítě její sestry Julie, byl ve skutečnosti dítětem Coco Chanel s Balsanem. Pravdou je, že Etienne Balsan ukázal Coco život v bohatství. Chodila s ním na večírky plné drahého jídla a pití, kupoval jí drahé šperky, zlato a diamanty, všichni kolem něj se vybraně oblékali, ženy nosily drahé šaty a norkové kožichy.

Arthur Boy Chapel, životní láska Coco Chanel

V roce 1908 se Coco zamilovala do Balsanova bohatého přítele a hráče póla, kapitána Edwarda Boy Capela. Byl to on, kdo financoval její první obchody s módními dámskými klobouky. Boy Capel byl pohledný, dobře se oblékal a měl vytříbený vkus. Jako kapitán byl držitelem nejvyššího řádu britského impéria.

Coco do něj byla zamilovaná a velmi ho obdivovala. Říká se, že při designování vlastních produktů se Coco Chanel inspirovala mnoha předměty, které Boy Capela obklopovaly. Byla to třeba karafa na whisky, uniformy a řády nebo malé lahvičky, ve kterých vozil toaletní potřeby.

Po devíti letech vztahu, se oženil s britskou aristokratkou. Tehdy nešlo vzít si v jeho postavení ženu z chudých poměrů, navíc kabaretní zpěvačku a kurtizánu. Dál se ale vídali a zůstali milenci až do Capelovi tragické smrti. Zemřel při dopravní nehodě v prosinci 1919. Coco Chanel se nechala slyšet, že jeho smrtí ztratila v životě všechno, na čem jí záleželo. Smrt Capela pro ní byla hrozná rána.

První butik s klobouky

Klobouky začala navrhovat a vyrábět pro zábavu už když byla s Balsanem, později z toho udělala předmět svého podnikání. V roce 2010 získala licenci jako modistka a otevřela si butik Chanel Modes v ulici rue Cambon 21 v Paříži. Na začátku hodně pomohlo, že herečka Gabrielle Dorziat nosila klobouky od Coco Chanel, když hrála ve hře "Milý příteli" Fernanda Noziera. Díky tomu se klobouky Chanel vyfotografované na hlavě Gabrielle Dorziat objevily v magazínu Les Mondes. To byl rok 1912.

Další butiky s módou v Deauville a Biarritz

V roce 1913 si otevřela butik v centru města Deauville. Nový obchod v té nejlepší ulici financoval Arthur Capel. Coco tu představila své oblečení na denní nošení. Prodávala kloubouky, saka, kabáty a námořnická trička. S obchodem jí pomáhala sestra Antoinette a teta Adrienne. Obě taky dělaly módnímu obchodu reklamu, chodily po městě oblečené a vyzdobené od Coco a butik v Deauville slavil úspěchy.

V roce 1915 si otevřela další butik v centru města Biarritz na jihozápadním pobřeží Francie, které je baskitské. Biarritz bylo místo, kam jezdili odpočívat a bavit se aristokraté z celého světa. Dnes je to jedno z mála míst v Evropě , kam se jezdí surfovat. Třetí obchod Coco Chanel byl ve Vile Larralde, v ulici Garderes naproti kasinu a po chvíli se mu začalo skvěle dařit, první nutnou investici do něj znovu dal Arthur Chapel.

Butiku v Biarritz se dařilo skvěle, proto se rozhodla otevřít tu svůl první větší obchod, který zaměstnával 60 místních Basků. Do obchodu v Biarritz chodili lidé z vyšších společenských vrstev, které v luxusním přímořském resortu uvázly po dobu první světové války. Až do roku 1930 zůstává městu Biarritz věrná a získává tu mezinárodní věhlas.

V roce 1918 kupuje budovu v ulici rue Cambon 31 v Paříži. Je to jedna z nejlepších adres ve městě. Roku 1921 otevírá módní butik s nabídkou klobouků, oblečení a doplňků. Později přidává také vlastní šperky a parfémy. Do roku 1927 patří Coco Chanel v rue Cambon pět domů, jsou na to čísla popisná 23 až 31.

The Breton Top

Na obrázku níže vidíte Coco Chanel oblečenou do námořnického topu, který dostal jméno Breton Top. Během pobytu u francouzského pobřeží jí uniformy námořníků inspirovaly natolik, že pruhy zahrnula do své kolekce na rok 1917. Stylový Breton Top slavil mimořádný úspěch, nosily ho hvězdy typu Brigitte Bardot, Jane Birkin, Edie Sedgwick, Audrey Hepburn.

Vztahy s ruskou inteligencí a aristokracií

V Biarritz se Coco Chanel setkává s ruskou aristokracíí, která je v exilu a s mnoha ruskými šlechtici má velmi blízký vztah a později sponzoruje ruský balet v Paříži. Na jaře roku 1920 se Coco Chanel seznámila s ruským skladatelem Igorem Stravinskym. Představil jí ho Sergei Diaghilev, impresario ruského baletu.

Stravinského rodina právě hledala místo, kde bude žít po odchodu z válkou a represemi sužovaného Ruska. Coco je pozvala do svého nového domova Bel Respiro ve čtvrti Garches v Paříži, aby zůstali, dokud něco nenajdou. Zůstali od září 1920 do května 1921.

Finančně pomohla také Ruskému baletu s produkcí Stravinského Le Sacre du Printemps ('The Rite of Spring') impresario baletu Sergei Diaghilev, od ní dostal 300.000 franků.

V Biarritz se rozhodla, že zkrátí dámské sukně a ubere jim na objemu. Představila své první Haute Couture kolekce a navrhla taneční kostýmy Ruskému baletu na některá vystoupení v letech 1923 až 1937.

Dohoda o prodeji Chanel No. 5 bratry Wertheimerovými

V roce 1922 Theophile Bader, jeden ze zakladatelů obchodních domů Galeries Lafayette, představil Coco Chanel na závodech Longchamps obchodníka Pierra Wertheimera. Bader měl zájem ve svém obchodním domě prodávat parfém Chanel No. 5.

V roce 1924 podepsala Coco Chanel dohodu s Baderem a bratry Pierrem a Paulem Wertheimerovými, kteří v té době řídili významnou kosmetickou firmu Bourjois. Všichni společně se dohodli na budoucím obchodování s parfémy Chanel.

Bratři Wertheimerovi se zavázali poskytnout finance na výrobu, marketing a distribuci parfému Chanel No. 5 a smluvně jim připadlo 70 % výnosů z prodeje. Theophile Bader poskytl prodejní plochu v proslulých obchodních domech Galeries Lafayette a připadlo mu 20 % ze zisku.

Chanel se vůbec neúčastnila rozhodování o výrobě, propagaci a distribuci parfémů a její podíl ze zisku byl jen 10 %. V pozdějších letech trvalo společnosti Chanel víc než 20 let získat zpět plnou kontrolu nad parfémy Chanel. Coco Chanel nazývala Pierra Wertheimera banditou, který jí hnusně podvedl.

Misia Sert, přítelkyně a spřízněná duše Coco Chanel

Dlouholetou přítelkyní a spřízněnou duší Coco Chanel byla Misia Sert, pianistka, významná postava tehdejšího kulturního dění v Paříži a manželka známého španělského malíře Chose Maria Serta. Byla štědrá a ochotná pomoci, kdykoliv to bylo třeba.

V bytě a salóně Misii Sert se setkávala bohéma, šlechtici v exilu, umělci a literáti. Pravidelně sem chodil Marcel Proust, Claude Monet, Pierre-Auguste Renoir, Odilon Redon, Paul Signac, Claude Debussy, Stéphane Mallarmé nebo André Gide.

Misia Sert potkala Coco Chanel v roce 1917 v domě herečky Cécile Sorel a byla jí okouzlena. Řekla, že obdivuje její genialitu, černý humor, sarkasmus a manickou deskruktivitu, která každého přitahuje a zároveň děsí. Obě byly během dospívání v klášteře, měly stejné názory a záliby.

Misia Sert v roce 1919 pomáhala Coco Chanel vzpamatovat se ze ztráty Boy Chapela. Později spolu sdílely také závislost na morfiu. Od roku 1935 až do své smrti si Coco Chanel každý den píchala injekci morfia. A podle všeho se v Paříži účastnila všemožných kokainových večírků.

Vera Bate Lombardi a vztahy s bristskými aristokraty

Do nejvyšších pater britské aristokracie uvedla Coco Chanel v roce 1923 její kamarádka Vera Bate Lombardi, která údajně byla nelegitimní dcerou markýze z Cambridge.

Říká se, že v letech 1925 až 1938 byla Vera Bate Lombardi pro Coco Chanel prostředníkem pro styk s veřejností s královskými rodinami v Evropě. Její matka patřila do bankovní rodiny Baringových, díky tomu měla Vera Bate prátelské vztah s mnoha britskými a evropskými šlechtickými rodinami.

Coco Chanel se díky madam Lombardi znala s Winstonem Churchillem, vévodou z Wesminsteru, Hughem Richardem Arthurem Grosvenorem, Princem Edwardem z Walesu.

Bridget Bate Tichenor, dcera Very Bate a známá surrealistická malířka, pracovala od svých 16 let pro Coco Chanel jako modelka, později byla redaktorkou Vogue a nakonec se stala uznávanou malířkou.

Vztah Coco Chanel s vévodou z Wesminsteru

V Monte Carlu v roce 1923, když jí bylo 40 let, se Chanel díky Vere Bate Lombardi seznámila s pohádkově bohatým Vévodou z Wesminsteru, kterému se mezi přáteli říkalo Bendor. Měli spolu poměr, který trval 10 let.

Vévoda zahrnoval Coco Chanel opulentními šperky a drahými obrazy. Měli spolu luxusní dům v prestižní londýnské čtvrti Mayfair. Coco Chanel jako mnoho lidí v období mezi světovými válkami neměla ráda Židy. Vévoda byl otevřený antisemita a její nesnášenlivost vůči Židům ještě posílil.

Společně sdíleli i homofobní postoje. Když se jí novináři ptali, proč se za vévodu z Wesminsteru neprovdala, odpověděla, že už bylo několik vévodkyň z Wesminsteru a že Coco Chanel je jen jedna.

Později se seznámila také také s princem z Walesu, Edwardem VIII. Princ údajně usiloval o její přízeň navzdory jejímu románku s vévodou z Wesminsteru. Říkalo se, že ji navštívil a požádal, aby ho oslovovala Davide, což směli jen nejbližší přátelé a rodina. Redaktorka magazínu Vogue, Diana Vreeland, o několik let později trvala na tom, že také s princem Edwardem VIII. měla slavná návrhářka poměr.

V roce 1927 dal vévoda z Wesminsteru Coco Chanel pozemky v Roquebrune-Cap-Martin na Francouzské riviéře. Postavila si tam vilu, kterou pojmenovala La Pausa. Stavbu vily projektoval architekt Robert Streitz. Schodiště a patio bylo ve stejném stylu jako klášter Aubazine, ve kterém Chanel strávila část svého dětství a dospívání.

Vztah s velkovévodou Dmitriem Pavlovičem Romanovem

Velkovévoda Dmitri Pavlovich Romanov pobýval ve 20. letech 20. století v exilu. Jeho bratrance, cara Mikuláše II., popravili i s celou rodinou ruští Bolševici. V roce 1931 se Coco Chanel s velkovévodou seznámila v Monte Carlu.

Seznámil je filmový producent a bohatý podnikatel Samuel Goldwyn, který zároveň návrhářce nabídl, aby za jeden milion amerických dolarů dvakrát ročně přijela do Hollywoodu a navrhla šaty pro některé role amerických filmových hvězd.

Coco Chanel v Holywoodu

Z New Yorku do Kalifornie cestovala Coco Chanel luxusním bílým vlakovým kupé, vytvořeným na míru jí a jejím potřebám. V roce 1932 řekla Chanel v rozhovoru pro magazín Colliers, že s cestou souhlasila, aby se podívala, co jí to může přinést, a co ona na oplátku může přinést Hollywoodu. Nakonec vytvořila kostými pro Gloriu Swanson do filmu Tonight or Never z roku 1931 a pro Inu Claire do filmu The Greeks Had a Word for Them z roku 1932.

Dvě největší hvězdy tehdejšího Hollywoodu Greta Garbo a Marlene Dietrich se staly privátními klientkami Coco Chanel. Cesta do Americky ale zanechala v návrhářce trpkou příchuť. Po návratu do Paříže neměla ráda Holywood, tamní kulturu ani filmový byznys. Přišel jí infantilní. Říkala, že Hollywood je hlavní město špatného vkusu a je vulgární.

Později Chanel navrhla kostýmy do několika francouzských filmů. Například do La Règle du jeu z roku 1939 od režizéra Jeana Renoira. Coco Chanel představila Renoirovi Itala Luchina Viscontiho, protože věděla, že má talent a chtěl by pracovat u filmu. Na Renoira udělal Visconti dojem, takže ho přizval, aby s ním pracoval na jeho dalším filmu.

Vztah Coco Chanel s Paulem Iribem

Návrhář a ilustrátor Paul Iribe patřil mezi vážnější známosti Coco Chanel. Byla s ním až do jeho náhlé smrti v roce 1935. Sdíleli spolu politické názory. Financovala vydávání jeho měsíčníku utranacionalistického plátku Le Témoin, který podněcoval k antisemitismu a exaltoval strach z cizinců.

V roce 1936, rok po smrti Paula Iriba, když Le Témoin už nevycházel, začala Cococ Chanel pro změnu financovat radikální levicový magazín Futur vydavatele Pierra Lestringueze.

Chanel Couture jako lukrativní byznys

V roce 1935 už podnik Chanel zaměstnával okolo čtyř tisíc lidí. Zkrácené sukně a chlapecký vzhled letěl ve 20. letech, v době po první světové válce. Modely, které Coco vytvořila pro Holywood, neměly úspěch. Móda Chanel ztratila avantgardní nádech, který měla ve svých počátcích. Coco Chanel začala spolupráci s Jeanem Cocteau na jeho divadelní hře Oedipe Rex. Ale avantgardní kostýmy, které pro divadelní hru navrhla, byly terčem vtipů a snášela se na ně kritika.

Největším rivalem v oblasti luxusní módy byla návrhářka Elsa Schiaparelli, její innovativní design, inspirace surrealismem a hravost se lidem líbili a sbírali pozitivní kritiku.

Kolaborace s německými okupanty

Bylo a je jí vyčítáno, jak se chovala během okupace Francie za druhé světové války, že se s nacisty stýkala až příliš intenzivně. Styky s představiteli německé říše jí pomáhaly v kariéře. Během války měla milostný románek s německým diplomatem baronem Hansem Güntherem von Dincklage. Po válce byla kvůli němu vyslýchána. Nakonec nebyla souzena za kolaboraci, za což vděčí přímluvě Wintstona Churchilla. Přesto několik let po válce raději žila stranou ve Švýcarsku. Teprve po návratu do Paříže v roce 1951 začala křísit svůj módní dům.

V roce 2011 vyšla kniha Sleeping With the Enemy, která líčí život a činy návrhářky během druhé světové války. Knížku vydal ji Hal Vaughan na základě nově odtajněných materiálů, které ukazují, že Coco Chanel přímo spolupracovala s nacistickou tajnou služnou, ke které patřilo i Gestapo.

Coco Chanelzavřela své obchody hned na začátku II. světové války v roce 1939. Musela propustit téměř 4.000 žen, které pro Chanel pracovaly a údajně jí to ani nebylo líto, protože většina z nich se účastnila Francouzské generální stávky v roce 1936 za vyšší mzdy a kratší pracovní dobu. Během války bydlela stejně jako nejvýše postavení příslušníci německé armády v hotelu Ritz,

Coco Chanel už měla poměrně vyhraněné politické názory. Neměla ráda Židy a styky se společenskou elitou její nenávist k Židům utvrzovaly a dávaly jí pevný základ. Každý v té době nesnášel Židy i náš slavný Jan Neruda. Chanel sílela se svými přáteli a známými názor, že Židé jsou pro Evropu hrozbou zejména kvůli vládě Bolševiků v Sovětském Svazu.

Boj o podíl z prodejů parfémů Chanel

Jak víme, Coco Chanel měla v byznysu s vlastními parfémy minoritní podíl. Byznys s parfémy kontrovala rodina Wertheimerových, což byli Židé. Toho chtěla Chanel během války využít, sama sympatizovala s Němci a židům se majetek zabavoval. Wertheimerovi byli však předvídaví a v květnu 1940 převedly byznys Parfums Chanel na francouzského podnikatele a křesťana Felixe Amiota, který jim ho po válce zase vrátil.

Kdyby kontakty a chování Coco Chanel během II. světové války přišlo veřejně ve známost, poškodilo by to i velmi výnosný byznys s parfémy značky Chanel. To byla obava Pierra Wertheimera. Chanel si najala právníka René de Chambruna, zetě francouzského premiéra ve Vichi, aby jí pomohl byznys s parfémy získat zpět.

Došlo k přezkoumání a novému projednání kontraktu z roku 1924. Jaký byl nakonec výsledek nových jednání?

• Chanel dostala veškerý zisk z prodeje parfému Chanel No. 5 za válečných let, což bylo v přepočtu na současné peníze nějakých 200 miliónů korun.
• Její budoucí podíl ze prodeje parfému Chanel No. 5 po celém světě měl být 2%.
• Každoroční finanční bonus pro madam Chanel byl enormních 25 millionů dolarů ročně.
• Pierre Wertheimer souhlasil také s neobvyklým požadavkem Coco Chanel, aby z prodeje parfémů platil veškeré její životní náklady.

Život a byznys Coco Chanel po II. světové válce

Od roku 1945 až do roku 1953 žila Coco Chanel ve Švýcarsku, nějakou dobu společně s baronem von Dincklage. Její módní dům byl zavřený celých 15 let. V roce 1953 prodala svou vilu La Pausa na Francouzské riviéře vydavateli a překladateli Emery Revesovi. Některé kusy nábytku patřící Coco Chanel a pět celých pokojů bylo replikováno a uloženo v Dallas Museum of Art.

Ve světě módy se po válce objevují další významná jména a všichni jsou muži. Byli to

• Christian Dior, který zaznamenal úspěch se svým New Look v roce 1947,
• Cristóbal Balenciaga,
• Robert Piguet,
• Jacques Fath.

Coco Chanel tvrdila, že muži nemohou určovat směr dámské módy. Jejich design považovala za nelogický a nedobrý pro ženy. Vadily jí vycpané podprsenky, úzké pasy, těžké sukně nebo vystužené kabáty. Proto se rozhodla do módního byznysu znovu vrátit. Její návrat, znovuotevření domu Chanel v roce 1954, byl zcela financován Pierrem Wertheimerem.

Francouzská média byla k návratu značky Chanel na scénu spíše vlažná, stále vadilo její proněmecké angažmá za války. Britský a americký Vogue však její novou kolekci označili jako průlomovou a omlazující. Tváří značky Chanel se v 50. letech 20. století stala krásná modelka a herečka Marie-Hélène Arnaud.

V březnu 1954 Marie-Helene Arnaud oblékla tři outfity Chanel, které nafotil Henry Clarke. Byly to:

• červené šaty s výstřihem do V ozdobené sňůrami perel
• stupňovité večerní šaty;
• námořnický dámský kostým.

Jeden z modelů si koupila módní ikona a redaktorka amerického magazínu Vogue Bettina Ballard. Což velmi pomohlo prosadit značky v USA.

Coco Chanel jako stará dáma

Coco Chanel byla ve stáří spíš nepříjemná, byla osamělá a chovala se jako tyran. Občas se ve společnosti objevovala v doprovodu přátel Jacquese Chazota a Lilou Marquand. Její přítelkyní byla také brazilka Aimée de Heeren, která žila v Paříži několik měsíců ročně v blízkém hotelu Meurice. Bývalé rivalky spolu sdílely veselé vzpomínky na staré časy.

Smrt Coco Chanel

Coco Chanel zemřela v lednu roku 1971 na infarkt. Bylo jí 87 let, byla nemocná a unavená. 9. ledna odpoledne se vrátila z města a protože jí bylo zle, šla si lehnout. Pokojské prý řekla You see, this is how you die.(česky: Vidíš, tak je to, když umřeš.)

Zemřela o den později v luxusním hotelu Ritz, kde bydlela déle než 30 let.

Většinu majetku zdědil synovec André Palasse a jeho dvě dcery. Coco Chanel se po sebevraždě své sestry o její syna André Palasse starala.